Učení je pro mnoho lidí problémem. Mají problém si dané informace dostat do hlavy. Není tedy divu, že se hledají způsoby, jak lze učení usnadnit. A jedním z nich jsou i typy paměti. Již před mnoha desetiletími bylo postulováno, že někteří lidé se lépe učí tím, že onu věc vidí či si ji přečtou, jiní tím, že ji uslyší a zase jiní tak, že si onu věc sami vyzkouší.
Tato metoda je široce rozšířená a používá ji mnoho učitelů. Dokonce existují i testy, které mohou dětem říci, který typ paměti nejspíše má. Výsledkem by tedy mělo být, že jim dokážeme pomoci lépe se učit, což povede k lepším studijním výkonům. Přesto nic takového nevidíme. Proč? Jednoduše proto, že tato teorie byla v poslední době opět prozkoumána a ukázala se jako chybná. Ve skutečnosti se totiž potvrdilo, že ačkoliv lidé vstřebávají určité informace lépe danou formou, nemá to co dělat s typem paměti.
Ve skutečnosti totiž nezáleží na tom, o jakou formu se jedná, ale o to, jak je daná forma pro daného člověka poutavá. Proto mohou některou látku lépe vstřebat čtením, zatímco jinou poslechem a další zase vyzkoušením. Nakonec se tedy ukázalo, že nezáleží na tom, v jaké formě je látka podána, nýbrž na tom, jak moc se na ni dítě soustředí. Bohužel, jak už to tak bývá, většinou žádná z forem nezaujme všechny, rozhodně ne stejnou měrou. To samozřejmě zvyšuje podporu teorie typů učení.
Je tedy dobré se stále zajímat o nejnovější poznatky v tomto oboru, zvláště pokud jste učitelé. Jen tak totiž pomůžete svým žákům dosáhnout lepších výsledků. Samozřejmě, není možné zaujmout všechny stejně, přesto bychom se o to měli stačit. Jen málokdo si to totiž uvědomuje, ale jde zde bez nadsázky o budoucnost další generace. Pokud totiž nebudou ve škole soustředěni a nebudou toho tolik vědět, nebudou mít šanci dostat se na dobrou školu. A rozhodně by byla škoda jim tuto možnost vzít.
